Morální zásady k dosažení vnitřního klidu

 

Proč máme dodržovat tyto definované zásady? Proto, abychom měli možnost studovat sebepoznání a být spokojení, to je cíl. Cíle dosáhneme, pokud odstraníme všechny věci, které nás ruší.  A nejvíc nás ruší naše mysl. Tyto zásady jsou pro nás přirozené, nejsou povinné, ale doporučované. Jóga i mystika jsou pro každého člověka, aby mohl žít veselý a šťastný život, tady. 

Nenásilí

(Ahimsa)


Bez násilí se nedá žít, musíme něco zabít, rostliny, zvířata, abychom mohli být živí. Ale jde žít, aby se člověk sám nezranil a nevytvořil konflikt sám se sebou. To co nám vadí, nám dává pocit neštěstí a nespokojenosti. A nezraněný člověk je nenásilný a spokojený, který dělá všem lidem radost. Nenásilí vždy začíná u nás samotných a nemá nic společného s tím, zda někoho jiného zraníme nebo ne. Přestat zraňovat ostatní není možné, protože občas ani sami nevíme, že někoho zraňujeme. Někdy děláme něco jen tak zvesela a někdo druhý tímto jednáním může být zraněný. Důležité je, že člověk sám se necítí zraněný. A to možné je. 

Pravdomluvnost

(Satja) 
 

Písma říkají: říkej pravdu, říkej, co tě baví, ale co není pravda, to neříkej. Pravda je to, co definuje podstatu situace, věci anebo člověka. Abychom tedy říkali pravdu, musíme znát podstatu každé situace, věci, člověka a to není možné, tím pádem není možné říkat pravdu. Znamená to: Říkejte pravdu, ale s pochopením toho, že co považujete za pravdu, to nemusí být vždy pravda. A proto je nutné nepoložit danou pravdu jako absolutní, ale jako relativní nebo osobní pravdu. Tím vznikne prostor pro druhého, aby i on řekl, co si myslí, že je pravda a pak máme možnost o tom diskutovat. Občas není důležité co je pravda, ale jen to, že s námi člověk komunikuje a není zraněný. 

Nekradení

(Asteja) 

Nejdřív se u nás musí vytvořit pocit majetnictví, abychom mohli vytvořit pocit krádeže. A pocit majetnictví máme, když si myslíme, že nám něco patří. Ne-krádež má tedy dvě strany. První je nebýt majetnický. Když nemáte majetnický pocit, tak nekradete. Takový člověk nemá pocit, že krade. Pokud máme pocit, že krademe, tak bychom to neměli dělat. Když totiž víme, že jsme něco vzali, co není naše, vytvoří to v nás strach, neklid a pocit viny. 

Nehromadit

(Aparigraha) 

Hromadění se říká stavu,  kdy máme to, co v tu chvíli nepotřebujeme, pak to máme nahromaděné. Proč tedy nehromadit? Z důvodu, že nás to zaměstnává a máme o to strach, jak v mysli tak i fyzicky, že nám to někdo vezme. Musíme si pořídit zámky a alarmy abychom to ochránili před ostatními a dáváme do toho spoustu našeho času. A čím více to zkoušíme chránit, tím více se lidé budou snažit nám to vzít. To je základní princip. Nehromadění je nemít pocit, že to nikomu nemůžu dát. A takový pocit vytváří klid. 

Zdrženlivost

(Brahmačarja) 

Tento koncept má v sanskrtu přesný význam: Kdo chodí na cestě Brahman je Brahmačarja. To je cesta proti Máje (konceptům mysli) a znamená vyhýbat se lákadlům. A nás v životě stále něco láká a to je ta Mája. Zdrženlivost je tedy proti těmto lákadlům, která nás ruší a říkají, bude ti líp, když budeš dělat toto a mít tohle. Největší problém je, že nás všechno láká. Stále toužíme po nových autech, šatech, výhrách v loteriích kde každý chce vyhrát atd. Je ale důležité vědět, že vše co nás láká, nám dává pocit štěstí. Je to pro nás jeden z nástrojů štěstí. Člověk, který však má na prvním místě sebepoznání, má připravovat mysl takovým způsobem, aby tyto touhy k lákadlům vůbec neměl. Z části sem patří také sexuální zdrženlivost, ale jen pokud to neruší naše studium a sebepoznání. Když priorita na studium a poznání je vyšší, pak sexuální aktivita není problém. Říká se, že dokud vás něco láká, dělejte to správným způsobem. A až vás to přestane lákat, nebudete proti tomu bojovat. Rozmnožování je jeden ze čtyř našich základních principů života a ty musí člověk dodržet. Ty principy jsou jídlo, spánek, strach a rozmnožování, na kterých náš život stojí a běžný člověk sexuální zdrženlivost ani nezvládne. Stejně každý den jíme, spíme tak ještě jedna aktivita navíc není problém. Ale nesmí být považována za nástroj ke štěstí nebo nástroj k sebepoznání. Kdyby naši předkové dodržovali sexuální zdrženlivost, tak by tu dnes nikdo neexistoval.

Zde jsou další zásady, pro které se musíme rozhodnout a dodržovat je svou pevnou vůlí.

Čistota

(Sauča) 


Patří sem vnější i vnitřní čistota. Hygiena našeho celého těla a také čistota našeho prostředí, ve kterém žijeme. K vnitřní čistotě těla patří různé očistné techniky (nosu, žaludku, střev atd.). Přemýšlejme také o každém člověku, jako by byl dobrý a udržujme tím čistotu svých myšlenek. Pokud se zlobíme na jiné lidi, škodíme tím stejně jen sobě. Vytváříme tím totiž v sobě myšlenky, které ovlivňují naše pocity a to nám přináší utrpení.
 

Spokojenost

(Santóša) 


Člověk musí být spokojený s tím, co v tuto chvíli je a nyní má. Spokojenost nám pak dává pocit klidu. Je také důležité být trpěliví, abychom byli schopni dosáhnout jakéhokoli cíle, protože čas zrychlit nemůžeme. Buďme tedy laskaví a nedělejme nic s odporem a ani tak s nikým nejednejme. 

Askeze, sebekázeň

(Tapas) 

 

Odříkaní a odpoutávání se od tíživých vazeb z našich návyků. Vztahuje se také na odpírání si dojmů vyvolaných vnějšími událostmi nebo příčinami. Např. něco vidíme, slyšíme nebo vnímáme a hned máme popud na to reagovat. Jsme příjemně nebo nepříjemně dotčeni a následkem toho se mění naše nálady. Tomu je třeba zabránit. Snažme se udržovat stejnou náladu odříkáním si všech dojmů. Zdržujme se také zbytečného mluvení a ať už slyšíme cokoli, je důležité zachovat mlčenlivost. Vyhneme se tak nepříjemnostem a pomluvám. Přispěje to k dosáhnutí určité duševní izolace, které je třeba k udržení vnitřního klidu. Také se vyhýbejme tajemnému a filozofickému mluvení, lidé se vždycky podivují tomu, čemu nerozumějí.

Studium

(Svadhjájja) 

 

Písmo říká, pokračujte na cestě sebe-poznání, která je pomalá, stabilní a vyzkoušená. To je cesta znalostí. Je tedy nutné studovat prakticky i teoreticky. Neznalostí se člověk dostává do duševního zmatku a ten trvá tak dlouho, dokud se čtením nebo ústní formou nedospěje k tomu, jak si počínat v tom, co právě prožíváme. Neposuzujme jednání ani povahu jiného člověka a vyhněme se myšlence, že něco víme s naprostou jistotou. Pokora se projevuje jednáním, v němž člověk vědomě neuplatňuje svou nadvládu nad ostatními lidmi a nepociťuje ji. 

Akceptace nejvyššího principu

(Išvarapranidhana) 

Akceptace existence boha / nejvyššího principu „Išvara“ je v sanskrtu označení pro boha a „praṇidhána“ je odevzdání se, přijetí, akceptování, pochopení. Jde tedy o přijetí, akceptování či uznání, že existuje nějaká vyšší forma – Bůh, Vědomí, „Já“. 

Máme schopnosti 

Uvědomovat si to nás činí schopné vnímat, odkud přichází utrpení a jaké jsou naše pravé potřeby
Přijímat znamená brát věci tak, jak přicházejí a nesnažit se je měnit, zejména ne druhé lidi
Rozhodovat nám umožňuje překonávat překážky
Poznávat nám pomáhá nalézat pravou podstatu všech věcí
Připoutat se je nejdůležitější, když pochopíte svou připoutanost k věcem a její zdroj, zbavíte se jí, uvolníte se a lépe poznáte, co je v životě podstatné

 


Kontakt

Boštík Pavel

Fibichova 27, Vysoké Mýto


mob: 604 636 810



 

Štěstí je vnitřní zkušeností poznávání sebe sama.

- Pavel Boštík -

 

Je třeba opustit staré přesvědčení o tom, že radost a štěstí se dají nalézt někde mimo Vás.

- Pavel Boštík -

..................................

 

Mysl člověka se vždy snažila o dvě nemožné věci:

1.

První z nich je náprava minulosti, ta však možná není. Minulost se odehrála. Nemůžete se do ní skutečně vrátit. Když přemýšlíte o svém návratu do minulosti, vracíte se v nejlepším případě do vzpomínky na ni. Není to skutečná minulost, je to jen vzpomínka. Minulost již neexistuje, a tak ji nemůžete napravit. To je jeden z neuskutečnitelných lidských cílů a člověk kvůli němu velmi trpěl. Minulost znamená, že veškeré možnosti jisté záležitosti jsou uzavřeny, uskutečnily se. Nyní již neexistují žádné možnosti, jak minulost napravit, odčinit, předělat. S minulostí nemůžete nic udělat maximálně ji můžete reinterpretovat, to je vše. 

2.

A druhou neuskutečnitelnou představou, která vždy ovládala lidskou mysl, je snaha zajistit si budoucnost a to opět není možné. Budoucnost je to, co ještě nenastalo. Nemůžete si to zajistit. Budoucnost je stále nezajištěná, budoucnost je stále otevřená. Dokud nenastane nemůžete si jí být jisti. Nemrhejte přítomným okamžikem ve snaze zajistit si budoucnost. Budoucnost je nejistota, to je samotná její podstata.

 

 

Člověk stojí v přítomnosti mezi minulostí a budoucností a stále přemýšlí o nemožném.